8. kapitola - Meruňkový sad

„Budu vyrábět Martinovici,“ prohlásil Martin po té, co jsme vypili každý snad třetí sklenici vína.

„To víno je moc dobré,“ koukám, jak z pětilitrového platového kanystru ubývá, „ty jsi koupil vinotéku, že máš doma tolik vína?“

„Nekoupil, jen jsem pronajal prostory pro vinotéku. Rozmarná vinotéka se to tam jmenuje. No a než se jim to rozjede, tak mi část nájmu platí vínem. Víš, já jsem pragmatik, já jim pomohu, trochu ulevím, dobře se napiji a až se jim to rozjede, tak se mi to vrátí v penězích. Měl bys tam také chodit pro víno, abys jim dal trochu vydělat. Tekuté srdce Moravy v Mostě. Já stejně budu vyrábět Martinovici, na mě je to víno moc slabé.“

„Jakou Martinovici, co to plácáš?“

„Bolek Polívka má Bolkovici, já budu mít Martinovici.“

„To jako, že budeš pálit alkohol?“

„Přesně tak.“

„To by snad i šlo, já mám v mém Válečném muzeu Sudety takový starý destilační stroj, vyrobené je to z konve na mléko a ochlazovač je z trubiček v hasicím přístroji, pár orliček s hákovým křížem je na tom vyražených, ten už toho musel hodně vypálit. Takový stroj na výrobu zlata ze švestek.

Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, dělala, dělala-a, a paprťála. Patláma, patláma a… žbruch! Ve filmu Císařův pekař tomu říkali Rudolfovo tajemství. Já ti mohu půjčit i bílou hůl. Pijte rychle, začíná se stmívat. Hele, budeme se radši držet vína, to není tak nebezpečné.“

„Nebudu pálit sám, já to dám vypálit do palírny, ale Martinovice nebude ze švestek, bude jemnější, aby byla i pro ženský. Martinovice bude z meruněk.“

„No dobře, tak z meruněk, ale kde je chceš koupit a vypálit?“ začínám myslet racionálně.

„Nekoupím je, já jsem pragmatik, přeci nebudu kupovat to, co si můžu sám vypěstovat? Založím meruňkový sad.“

„Tak mnoho štěstí Mičurine, radši mi ještě nalij to prověřené zlato z Moravských jižních svahů,“ nastrkuji k Martinovi prázdnou sklenici od vína.

„Já mám také jižní svahy, vždyť jsem ty pozemky u Chanova koupil před léty od tebe.“

„To máš, ale tvrdě tě musím upozornit na skutečnost, že to jsou pozemky po bývalém kamenolomu, kde roste tak akorát bodlák.“

„Ale kolem jsou zahrádky a tam roste všechno.“

„Roste, ale zahrádkáři si na své zahrádky navozili úrodnou zeminu odjinud.“

„Byl jsem se tam podívat, když tam roste šípek, ze kterého se dělá léčivý čaj, budou tam růst i meruňky, seženu nějaký odolný druh,“ hledal argumenty Martin.

„Kašli na to, já tvrdý alkohol nepiju, já piju jen víno nebo pivo, to bys tady pak chlastal sám a to přeci nejde, chlast je společenská činnost,“ snažil jsem se mu dodat pádný protiargument a doufal jsem, že mu víno dá zapomenout.

„Ty nebudeš pít mojí Martinovici? To jsi kamarád?“ zíral na mě, jako bych zrovna znehodnotil jeho celoživotní dílo.

„Vždyť jsem ti to teď říkal, že celý život nepiju tvrdý alkohol, tedy od mých devatenácti let, tenkrát jsem se jednou napil, pořádně a to mě vyléčilo.“

Pokračování příběhu si budete moci přečíst v knize Šmoulové z Chanova, kterou si můžete objednat na http://www.shop.smoulovezchanova.cz/

Předchozí kapitola Úvodní stránka Následující kapitola