7. kapitola - Aplaus

„Tak jsem postoupil do semifinále soutěže TV PRIMA s názvem APLAUS,“ oznámil jsem Martinovi nadšeně, když nám Lenka nalévala víno.

„Do jakého aplausu jsi zase vlezl?“ nechápal Martin.

„Martine, copak si nepamatuješ, že jsme se dívali na tu soutěž, jak tam Jiří soutěžil v televizi?“ nechápavě kroutila hlavou Lenka.

"No, něco jsem viděl, ale já myslel, že to už skončilo,“ podotkl Martin, „ani nevím, o co tam vlastně šlo?“

„Já ti to připomenu,“ snažil jsem se v Martinovi probudit paměť, „je to soutěž o moderátora TV PRIMA. Účinkující se snaží přesvědčit porotce a také diváky o tom, že by měli být moderátory. Vždyť si mi přeci posílal hlas SMSkou.“

„No jo, posílal jsem někam SMS,“ připustil Martin, „ ale už si nepamatuji kam a proč, asi to pro mě nebylo důležité.“

„Pro tebe nebylo, ale pro mě to bylo velmi důležité, děkuji ti za pomoc, a protože takových lidí, kterým jsem se líbil, bylo hodně, tak právě díky těmto SMS hlasům jsem se probojoval do semifinále soutěže,“ oznámil jsem vítězoslavně.

„Tak to ti blahopřeji,“ připila mi Lenka.

„Mohu si vzít na natáčení jako hosty své přátele a já bych byl rád, kdybyste jeli se mnou mě podpořit,“ vytáhl jsem na ně prosbu.

„To jako, že bychom se mohli podívat na natáčení?“ zajímala se Lenka.

„Normálně budete sedět jako diváci přímo ve studiu. V televizních pořadech často sedí ve studiu v hledišti diváci. Dotvářejí atmosféru natáčení, smějí se, tleskají, občas na ně zabere kamera. Vytvářejí aktivní kulisu pořadů. Diváci v pořadech jsou placený komparz, lidé, kteří nejsou použitelní na hraní, jsou to jen tleskači. Castingová agentura jim zavolá, že mají pro ně natáčení, jak se mají obléknout a oni pak stráví pár hodin ve studiu a smějí se a tleskají. Za pár hodin tleskání dostanou 300 Kč, a pokud je dobrá produkce, pak i čaj s bagetou. Stejně tak je to i s publikem na Aplausu. Tam to však je složitější tím, že diváci musejí tleskat na povel. Nad jevištěm visí červený neonový nápis soutěže APLAUS. Někdo od režie, pokud má pocit, že diváci mají tleskat, tak ten nápis rozsvítí a diváci se smějí a tleskají na povel,“ vysvětlil jsem práci hlediště.

„Na natáčení jsem ještě nikdy nebyla a to snad zvládneme, tleskat umíme,“ uklidňovala mě Lenka.

„Za tři stovky budu klidně tleskat každé kravině,“ konstatoval Martin.

„Za tři stovky jsou tam komparzisté. Ty budeš host, ty tam budeš zadarmo,“ zchladil jsem Martina, „produkce vždy hledá způsob jak ušetřit, proto řekli účinkujícím, že si na natáčení můžou přivézt své hosty, přátele či rodinu. Hosté nás budou podporovat, podívají se na natáčení a produkce ušetří za proplácení komparzu.“

„Já jsem tušil, že v tom něco bude, ale to nevadí, jsme tvoji přátelé a tak tě přijedeme podpořit,“ rozhodl Martin.

Byl jsem si vědom určitého nebezpečí, když bude Martin v televizním studiu, ale uklidňoval jsem se, že se nemůže nic stát. Před kamerou na jevišti budu já, Martin bude jen tleskající divák.

Pokračování příběhu si budete moci přečíst v knize Šmoulové z Chanova, kterou si můžete objednat na http://www.shop.smoulovezchanova.cz/

Předchozí kapitola Úvodní stránka Následující kapitola