3. kapitola - Šarik

Martinova studia na vysoké škole v Praze probíhala celkem v poklidu, tak jak studia kluků odtržených od rodiny a řetězu mají probíhat. Návštěvy poslucháren střídaly divoké pitky v hospůdkách Pražských a následné opilecké tahy noční Prahou nedávaly mnoha lidem spát. Převrácené popelnice nebo nastartovaný motor kompresoru, byly občas hlučnou kulisou čerstvě dospělých studentů, kterým socialistický svět ležel u nohou.

Není nic horšího, než prudící důchodce, který vás chce poučovat, když vám se chce chlastat a ještě když se zrovna taková důchodkyně rozhodne, že Martinovi vysvětlí, jak by se měl socialistický student chovat.

„Táhněte do háje vy odrostenko a nechte si svá moudra pro pionýry,“ odbyl jí Martin a dál opilecky močil u stromu v parku.

„Soudruzi příslušníci, soudruzi příslušníci, tento občan narušuje socialistické soužití v naší ulici,“ hulákala bába na celou Prahu a přivolala hlídku Veřejné bezpečnosti i se psem.

„Proč narušujete socialistické soužití, občane?“ zeptal se Martina příslušník Veřejné bezpečnosti.

„Já žádný socializmus nenarušuju, já jsem se na něj jen vychcal,“ odpověděl Martin.

„Vy jste močil na socializmus?“ zbystřil pozornost příslušník. Byl na škole Ministerstva vnitra vycvičen na potírání protisocialistických živlů, ale močení je neučili. Horečnatě přemýšlel, jaký paragraf by na močícího opilce navlékl.

„Prase je to, prase,“ ječela důchodkyně.

„Šariku stopa,“ strkal psovod čumák vlčáka k počůranému stromu. Pes zavětřil, že mu někdo počůral jeho rajon, tak rychle pro jistotu počůral strom také svým znamením, kterému rozumějí jen pejskové.

„No vidíte,“ zareagoval okamžitě Martin, „ten váš čokl tady taky chčije a to vám nevadí? Potrestejte toho psa. Zavřete ho do vězení pro psy, do útulku psovýho.“

Příslušník Veřejné bezpečnosti cítil, že má před sebou narušitele socializmu, možná, že dokonce diverzanta a nehodlal ho jen tak pustit.

„Váš občanský průkaz, občane,“ pronesl důležitě.

„Občanku budu ukazovat, až se mi bude chtít a komu se mi bude chtít,“ rozhodl Martin, „teď je noc a mě se chce chlastat a ne ukazovat občanku kdejakému psímu orgánu.“

„Já jsem pořádkový orgán a znova vás vyzývám, legitimujte se,“ rozčiloval se příslušník a škubáním za psí obojek dodával svým slovům důraz.

„Pořádkový nebo psí, to je jedno, orgáne, já mám žízeň a vy mě zdržujete a už mě nebavíte, já jdu někam na pivo,“ uzavřel Martin diskusi, otočil se a vratkým krokem odcházel.

„Stůjte, občane, okamžitě stůjte!“ vykřikoval příslušník, který cítil, že jeho autorita není dostatečná.

„Mě bude stát, až uvidím krásnou holku a ne zeleného hošana,“ komentoval Martin příkaz příslušníka a snažil se od nich nenápadně vzdálit.

Příslušníka Veřejné bezpečnosti chování občana šokovalo, byl zvyklý, že jeho zelená uniforma a červené nárameníky dodávaly jeho drobné postavě autoritu moci. Na tohoto opilce však moc uniformy nefungovala. Nemohl ho nechat odejít, vnitřně cítil, že je to třídní nepřítel a že je jeho profesionální povinností tohoto zločince zadržet za každou cenu. Pistoli použít mezi domy nechtěl, ale měl psa, se kterým na cvičáku mnohokrát nacvičoval zadržení pachatele.

„Šariku, drž ho!“ slyšel Martin vzdálený příkaz. Otočil se a viděl, že se na něj žene ta chlupatá psí obluda.

Pokračování příběhu si budete moci přečíst v knize Šmoulové z Chanova, kterou si můžete objednat na http://www.shop.smoulovezchanova.cz/

Předchozí kapitola Úvodní stránka Následující kapitola