2. kapitola - Tři křížky

„Milé děti,“ řekla soudružka učitelka před tabulí a zálibně si prohlédla svojí třídu, 6. B., „přišel nám krásný dopis od komsomolců našeho družebního města Murom. Sovětští přátelé vyhodnotili výsledky naší soutěže O zemi, kde zítra znamená již včera, a rozhodli se, že naše třída je nejlepší,“ žádná reakce, šesťáci jen znuděně zírali, „vyhráli jste celoškolní soutěž, to nemáte radost?“

„Hurá, hurá, hurá,“ Martin cítil, že by měl, jakožto předseda třídy, nějak zareagovat, ale nenapadlo ho nic vtipnějšího, „jaká bude odměna?“

Měl pocit, že žádná odměna nemůže vynahradit ty hodiny a hodiny vyplňování soutěžních otázek o zemi, která mu byla tak vzdálená a úplně fuk. A ještě navíc v ruštině, to proto, aby tamější komsomolci neměli se čtením odpovědí problém. Oni se náš jazyk učit nemusí, my jsme je neosvobodili.

Martin to snad svými myšlenkami přivolal, protože soudružka učitelka se nadechla a s rozechvělým hlasem pronesla, „za odměnu celá třída navštíví síň bojových tradic v našich kasárnách. Tam se děti podíváte, jak hrdá Rudá armáda osvobodila naše město a celou naší zemi od fašistických hitlerovců.“

„Celou ne,“ oponoval Martin, “Plzeň osvobodili Američané.“

Soudružku učitelku však nemohl v její jistotě rozhodit. „Martine, už jsem vás přeci učila, že Plzeň osvobodili Sovětští vojáci, Rudoarmějci, kteří jen byli převlečení do Amerických uniforem. To proto, aby fašisty zmátli, protože předpokládali, že se zrádnými Americkými imperialisty fašisté nebudou bojovat a lehce se vzdají. To byla jen taková vojenská lest, kterou vymyslel geniální generalisimus Stalin v Moskvě,“ zakončila soudružka učitelka komunistický výklad dějin, který měla v učitelských osnovách.

Druhý den šla třída do síně tradic. Pro děti to byla přeci jenom trochu vítaná změna, pořád lepší než sedět ve škole a učit se. Mostecká kasárna byla obehnaná vysokým betonovým plotem a vždy v dětech vyvolávala pocit tajemna. Co tam asi je? Vešli bránou, kde se jich ujal voják, a prošli částí kasáren. Viděli auta, děla a obrněné transportéry. Zbraně kluky vždy zajímaly, ale na to teď nebyl čas, protože rychle vstoupili do staré budovy. Po projití dlouhou chodbou se otevřely dveře a oni jí spatřili.

SÍŇ TRADIC

Ona to vlastně zase tak velká síň nebyla, jedna místnost, pár prosklených vitrín s vyznamenáními, pár vojenských praporů a jen jeden samopal. Všude na zdech visely mapy bojů, ale to nikoho moc nezaujalo. Slavnou Síň tradic měli prohlédnutou za deset minut. Trochu malá odměna za vítězství v soutěži. Martin si připadal ošizený. Dospěláci ho zklamali a celá síň tradic tuplem.

„Soudruzi pionýři,“ pronesl voják, „doufám, že se vám u nás v Síni tradic líbilo, a že nám tu zanecháte na věčnou památku váš zápis v naší knize návštěv.“

Nikdo se k té obrovské knize v rudých deskách nepřibližoval, až soudružka učitelka prolomila chvíli trapného mlčení. “Tak já tam děti napíšu, že se nám tady líbilo a že děkujeme našim soudruhům vojákům za nádherný kulturněpolitický zážitek,“ pak pronesla větu, která měla změnit celý budoucí Martinův život, „a vy děti se všichni do knihy návštěv podepíšete, aby na věčné časy bylo zaznamenáno, že jste tady byly.“

Martinovi zamrazilo v zádech a cítil, jak se v něm vzdouvá pubertální vzdor. Taková pitomá Síň tradic a on se tady má ještě podepsat? Aby si pak mohl kdokoliv a kdykoliv v těch věčných časech přečíst, že tady Martin byl? Představa, že bude, na věčné časy za blba ze Síně tradic, se mu vůbec nezamlouvala. Nemohl však uniknout. Každý ze spolužáků přistupoval ke knize návštěv, sklonil se a podepsal. Kniha návštěv byla na stolku, za zády soudružky učitelky, která si zrovna povídala s vojákem na čestné stráži. Vtom dostal Martin nápad, který se mu okamžitě zalíbil a hned ho také zrealizoval. Přistoupil ke knize, sklonil se a podepsal se třemi křížky. Tři křížky na věčné časy nikdo nepřečte, nikdo nebude vědět, kdo se podepsal třemi křížky. Nenápadně se ze Síně tradic vytratil a s kamarády venku okukoval vojenskou techniku. Po chvíli přišla soudružka učitelka, seřadila třídu a pomalu odešli přes celé město zpátky do školy.

Pokračování příběhu si budete moci přečíst v knize Šmoulové z Chanova, kterou si můžete objednat na http://www.shop.smoulovezchanova.cz/