19. kapitola - Šmoulové z Chanova

„Koupím panelák,“ prohlásil zasněně Martin, když si naléval víno. Seděli jsme na zahradě pod pergolou, byli jsme rádi, že jsme podnikatelé a nemusíme v tom vedru chodit do práce a můžeme lenošit.

„Panelák?“ zarazil jsem se, „v privatizaci bytového fondu v Mostě, kupují domy bytová družstva složená z nájemníků, ale že by se prodával panelák samostatně, na volném trhu, o tom nic nevím.“

„Koupím panelák v Chanově.“

„Ty si se zbláznil,“ vyhrklo ze mě, znal jsem celkem dobře Martinovo podnikání, kupuje bytové domy, opraví je a pak pronajímá byty, „ty chceš pronajímat byty v Chanově?“



„Město Most chce prodat panelák v Chanově za jednu Korunu a já ho koupím,“ tvářil se Martin vítězně.

„Nemyslíš ten vybydlený průhledný panelák, hned na kraji ghetta, co na něm nedávno visel transparent s nápisem Dům cikánské kultury?“ otázal jsem se opatrně.

„Myslím, přesně ten koupím.“

„Počkej, počkej,“ chytal jsem se stébla, jak tonoucí, když cítí, že se jeho kamarád zase žene do průšvihu, „někde jsem četl, že ho město chce zbourat a že náklady na zbourání mají být dva milióny Korun“

„Chtěli by ho zbourat, ale nemají ty 2 milióny.“

„A ty je máš?“

„Nemám, ale oni také ne, tak přemýšlejí, že by ten panelák prodali za jednu Korunu.“

„Prodali tomu, kdo ho zbourá? Nevšiml jsem si, že bys měl bourací firmu, náklaďáky, jeřáby, sbíječky a co dalšího? Uřvanej kamarád Jiří Švedyk umí hodně, ale panelák nezbourá. Co s tím panelákem chceš dělat?“ zoufale jsem přemýšlel, jak se dá takový panelák zbourat a k čemu by byla ta spousta materiálu, „staré paneláky se buďto rozebírají a panely se dají snad ještě někde použít, ale většinou se paneláky rozdrtí a nic z nich nezůstane, jen hromada stavební suti a spousta drátů z betonu. Ty můžeš sice prodat do šrotu, ale obávám se, že ti to dva milióny nákladů nevátí.“

„Nechci ho zbourat, to by byla škoda, ten panelák je starý teprve čtyřiadvacet let, to je vlastně nový dům“ rozvíjel Martin své plány, „koupím ho a pak zažádám o dotace z fondu pro rozvoj romské kultury a podporu práce a začleňování romů do práce nebo jak se to jmenuje. Někde jsem četl, že stát přispívá do projektů všech těch proromských organizací, ročně asi šest miliard Korun. Moc je nekontroluje a ty organizace z toho velmi dobře žijí. Potřebují však někde vykazovat činnost, aby to nebylo tak blbé, že jen peníze od státu berou, ale žádný výsledek není vidět. No a já bych jim tu činnost nabídl. Kdybych ten panelák koupil, vytvořil bych z nezaměstnaných romů v Chanově stavební firmu RomStav s.r.o. Stát by mi, prostřednictvím nějaké romské organizace, šoupnul nějaký miliony na podporu začleňování romů do pracovního procesu. Romové by opravili panelák, já bych jim pak v tom paneláku pronajímal byty a oni by si vážili krásného bydlení, které by si sami vybudovali,“ zasnil se Martin.

„Ty už nechlastej, pokud ten panelák cikáni opraví stejně, jako postavili tuto tvojí pergolu, tak to asi dopadne velmi špatně,“ zapochyboval jsem.

„Co se ti nelíbí na mojí pergole, vždyť je pěkná. Když roztopíme gril a opečeme si klobásky, bude nám dobře,“ zasnil se Martin.

„Pár výtek bych měl, jednak je ta pergola postavená křivě, ale hlavně, neměl by ten komín od grilu končit až nad střechou pergoly a ne pod střechou? Jak bude odcházet kouř, do střechy? Vždyť se tady za chvíli udusíme.“

„To jsou detaily, to neřeším, alespoň můžeme grilovat i když bude pršet, bude nám v zimě i teplo“ odmítl Martin mé stavební výhrady, „moje firma RomStav s.r.o. bude opravovat panelák a ne stavět dřevěné pergoly.“

„Proč RomStav s.r.o.,“ podivil jsem se, „nazvi tu firmu normálně česky CikánStav s.r.o.“

„Oni jsou přeci romové,“ oponoval Martin.

„Ne, oni jsou cikáni, romové si říkají, ale jen v tom jejich indickém jazyce. Tady jsme v České republice, tady se mluví úředním jazykem a tím je čeština. Podívej se do slovníku českého pravopisu, co to je cikán. Uvádí se, zastarale cigán, v etnografickém smyslu příslušník jedné z národností indického původu, rozptýlených po celém světě a zčásti podnes žijících potulným způsobem života, cikánská národnost, která se vytvořila v slovenském, maďarském, rumunském prostředí, jezdit po světě jako cikáni, snědý jako cikán, přeneseně člověk připomínající cikána vlastnostmi tělesnými nebo povahovými, zpravidla špatnými, nevydrží na jednom místě, tulák, dobrodruh, cikán bezbožník, lhář, podvodník, zloděj. Tolik citace ze slovníku, takže jsou to cikáni.“

„A co v tom slovníku píší o romech?“ nepouštěl se naděje Martin.

„Nic.“

„Jak nic?“

„No nic o romech slovník spisovného jazyka českého nepíše, respektive píše, že slovo rom nezná, takové slovo v Češtině neexistuje,“ doplnil jsem informaci z internetového vydání slovníku, „to je stejné, jako kdyby po nás chtěli Němci, abychom je nazývali Germáni a Německo Deutschland.“

„No jo,“ zamyslel se Martin, „Spolková republika Německo, ale se nazývají Bundes Republik Deutschland. Proč jim tedy říkáme Němci?“

„Označení Němci je vlastně hanlivé, vzniklo už velice dávno, v dobách obchodování na tržištích. Jelikož český a německý jazyk jsou naprosto rozdílné, vžilo se pro nás označení Slované, jako ti co si rozumění a říkají slova. Na druhé straně pak Němci, to jest lidé, kterým není rozumět, dorozumívají se při obchodování jen rukama, nemluví, jsou němí, takže Němci,“ vysvětlil jsem Martinovi.

„To je zajímavé, to jsem nevěděl, a název cikáni má také někde svůj původ vzniku?“ zajímal se Martin.

„Možná na Slovensku, ve slovenštině cigániť nahradilo původní slovenské klamať a znamená lhát, ale nevím, od kdy to používají. Co se týká Česka, to není moc jasné,“ hloubal jsem v paměti, „co jsem se dočetl, pak nejstarší písemný dochovaný český záznam slova cikán pochází z roku 1409, tehdy Mistr Jan Hus napsal: „Cikáni jsou plémě nečisté, mravů hanebných, práce se štítící, druh druha okrádající a Boha neuznávající.“ Následně, za pár let roku 1416, soudobý kronikář zapsal: Toho roku se po české zemi toulali cikáni a okrádali lidi.“

„To jako myslíš, že si cikány do Chanova přivedli už Husité, když obléhali naše město Most?“

„To je klidně možné, Chanov už za Husitů existoval, jen ty paneláky tam ještě nestály. Zda si je však přivedli s sebou, nebo odháněli od sebe, to nevím, ale podle těch citací jsou s cikány v Čechách problémy už 600 let a za tu dobu se moc nezměnili,“ konstatoval jsem smutný historický fakt.

Pokračování příběhu si budete moci přečíst v knize Šmoulové z Chanova, kterou si můžete objednat na http://www.shop.smoulovezchanova.cz/



Předchozí kapitola Úvodní stránka Následující kapitola